... Made in my head.. Everything!!
Můj blog si pamatuj..--> Ať ho potom nehledáš!! :D
Každý komentář oplácím!

Jsou kluci se jménem "Kuba" opravdu takoví..? Část 1.

5. listopadu 2012 v 13:30 | beTT^^ |  Píšu.
Prázdniny roku 2010 považuju za nejlepší ve svém životě. Bylo to léto, mezi základkou a střední. A právě tehdy jsme ho potkali.
Jednou jsme vyzewleně seděli s kámoškou a jejím bratránkem na zastávce a z autobusu vystoupil kluk, který vypadal jako Richard Krajčo. Jo, byl opilý a do řeči jsme se dali tak, že nás požádal o zapalovač. Nakonec nás pozval k sobě domů, že si koupíme pivko a pokecáme. Šli jsme. A tak to pokračovalo do konce léta. Scházeli jsme se u něho každý den. Na pivo, na grilovačku, na kafe, zapálit si, postěžovat si nebo jen tak zabít čas. To léto skončilo opravdu skvěle. A my umírali štěstím, že máme tak super kamaráda. Ano, v té době opravdu super.

On se zamiloval do mojí nejlepší kamarádky. Ona to měla tenkrát se svým klukem takové všelijaké, takže to nebylo nic hrozného. Mně to určitě nevadilo, ani jsem si nepřipadala odstrčená, protože jsem v té době byla zaláskovaná a zalásková. :) Jenže.
Pak začala škola, kamarádčin bratránek odjel a bylo to jiné. Ano, my dvě jsme k němu chodili každý den. Po škole na kafe a postěžovat si, probrat život. Pak byla kamarádka nemocná a já jsem byla u ní a dívaly jsme se na telku. Pak jsem šla k tomu kamarádovi, byla asi půlnoc a vypili jsme na půl litr rumu, což do teď nechápu, jak jsme to dokázali, aniž by se mi udělalo nevolno. V rámci opojení rumem jsme se začali líbat a tak. Pak mně ovládl rozum a šla jsem domů. Druhý den mně pozval k němu, opět jsme se líbali. Připadala jsme si v těch chvílích jako zamilovaná kráva. Připomínám, že kámoška o ničem neví. Nechtěla jsem, aby se cítila podvedeně.
V dalších dnech a týdnech, i když jsme se domluvili, že k němu přijdu nebo něco, tak nebyl doma, nebral mobil nebo ho měl vypnutý. Pak se odstěhoval a teď když se potkáme, chová se nejenom ke mně, jako by se nic nestalo. Jako bysme nikdy prostě nebyli kamarádi. Jako by jsme byli jen nějací známí, kteří se občas potkají a 10 minut si povídají.
Zkoušeli jsme mu psát, volat i dojet za ním. Vždycky se tváří, že jojojo, ale nakonec z toho nic není.
On nám sem tam napíše, jak se máme a co je nového a že určitě někdy dojede, ale ani jednou nedojel a to už jsou tomu dva roky, co se odstěhoval.

Má jiný život, do kterého my nejspíš nepatříme.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám dobré články?

ano
jak které
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
,, Přišel jsem, viděl jsem, stačilo mi, odcházím!"