... Made in my head.. Everything!!
Můj blog si pamatuj..--> Ať ho potom nehledáš!! :D
Každý komentář oplácím!

How was your bad time?

29. února 2012 v 18:15 | beTT^^ |  Maybe about me.
Osudné špatné období... Už jsem se tady o něm zmiňovala, ale musím se někomu svěřit co to vlastně se mnou bylo, proč to začalo a proč to skončilo.


Moje ,,špatné období" se dá označit i jako asi dvouměsíční depka. Vyznačovalo se to mým zoufalým pláčem, nijakou náladou, hysterickým křikem, záchvaty vzteku...

Začalo to někdy v listopadu minulého roka. Aspoň bych řekla. Seznámila jsem se s jedním klukem. Vzhedově se mi dost líbil, pěkně se usmíval a povahově byl v pohodě. Celkem se se mnou bavil a často mi volal a tak, což mi tedy moc nepomáhalo. Jestli si někdo všiml, tak já kluka mám a to delší dobu, ale měla jsem pocit, že jsem se do toho druhého zamilovala. Věděla jsem, že toho svého nemůžu za nic na světě opustit. Né z lítosti, nebo tak něco, ale protože to byl on, díky kterému jsem zjistila co je to láska. Do tohohle vztahu mi nikdo nemluvil, nikdo mi nic nekazil a ani nezakazoval, jak tomu bylo předtím. Takže jsem se začala trápit. Na svého šmoulu jsem začala být nepříjemná, nebyla se mnou řeč, pořád jsem brečela, fňukala, litovala se, v každé pitomosti jsem viděla důvod k hádání.. Vím, že sem mu tím i ublížila, protože většinu mého hysterické řvaní si odchytal on. Byly tu i myšlenky, se s ním rozejít, ale věděla jsem, že to prostě nejde. Jenom co je celkem možná výhoda, že on není hádavý tip. Nechá mně se vždycky vyřvat, všechno mi odkývá, obejme mě a je klid. Ten druhý mi psal, volával.. Nic. Oněměla jsem pro něj. I když nemyslím, že mně bral nějak vážně nebo závážně. Že by mně bral jako něco víc než jenom ,,kamarádku". Možná to tak bylo lepší...

Pak přišli Vánoce a já poznávala, že nejen u nás jsou nějaké Vánoce velice jenom jako. Strašně mně to rozčilovalo. Naši třeba nejsou vůbec špatní, svým způsobem. Občas sice zaslechnu doma něco jako výčitku, že jsou spolu vlastně jenom kvůli mně, že čekají do mých 18. narozenin(proto z toho mám tak trochu strach), ale nevěřím, že by spolu mohli být jen tak. Musí se mít přece jenom rádi.. Nevím, možná jsem jenom naivní.. Takže jsem půlku Vánoc strávila v depce a na ten slavný Štědrý den jsem dvakrát brečela. Vánoce pro mně začaly prakticky až jsem byla s přítelem.

Kvůli Silvestru jsem se taky pěkně vztekala. Chtěla jsem letos být s mojí nejlepší kamarádkou u nás v dědině, protože už sem s ní nebyla loni na Silvestra a navíc jsme měli volný barák, kde se dalo v pohodě pít, druhý den spát do aleluja.. A nikdo by nás nekontroloval. Ale prostě to nešlo. Jestli jsem chtěla být se šmoulou, musela jsem být u něj, s jeho kamarády. To by ještě nebylo tak strašně špatné, ale když jsme asi v devět hodin na Silvestra skončili u Dostihů a Sázek, to už bylo opravdu špatné. Neskutečně mně bolely zuby, od toho jak jsem je vzteky tiskla k sobě. Nechtěla jsem řvát, nemohla jsem zkazit večer... Tak jsem se opila. Pyšná na to nejsem, ale pomohlo mi to. Nakonec jsem skončila ještě s popáleným prstem od petardy, ale to ani nebylo mojí vinou.

Následující leden byl svým způsobem hrozný. S přítelem se vídáme hlavně o víkendech, protože nebydlíme ve stejné dědině a studujeme každý taky někde jinde. No a já jsem prostě před víkendem vždycky začala nadávat, hádat se, nechtěla jsem s ním být. Až jsem vychladla, začalo mně to mrzet. Štvalo mně, že nejsem s ním i když jsem mohla. Jojoo, nafackovala bych si. V lednu měl ještě přítel autonehodu. Nic se mu kromě pohmožděného krku nestalo, ale když jsem viděla auto které bylo na odpis, byla jsem víte kde. Když mi říkal jak to probíhalo, nedokázala jsem se ubránit tomu, abych si nepředstavila. Mám panický strach z perspektivy a takových podobný pohledů a náhledů, takže nastoupily noční můry. Měla jsem je asi dvakrát, ale i tak to stačilo.

Dostávám se konci špatného období. Na konci ledna proběhl tkzv. Krojový ples. O tom už jsem tady psala. Víte, kdysi jsem se díky jednomu klukovi dostala ze sraček. Pardon ten výraz, ale jiný proto nemám. Během této výše popsané doby, jsem měla opět pocit, že tomu klukovi něco dlužím.. Ten pocit mám tak trochu dodnes, ale už není tak silný. No a na tom plese jsem se prostě opila a v opilosti někdy říkám věci, co bych jindy asi neřekla. Prostě jsem se tam dala do řeči s jeho bráchou a už ani nevím, jak jsem se k tomu dostala, ale najednou jsem brečela a už ani nevím, co jsem přesně říkala. Ani to radši nechci vědět. Samozřejmě pak následovala pidi hádka s přítelem, protože si myslel, že s ním něco mám, ale to není pravda. Na druhý jsem se dozvěděla, že to jeho brácha tomu klukovi řekl. Doufám, že mu řekl tu jednu pointu, toho našeho "rozhovoru". A to, že si ho vážím. Myslím, že by to měl vědět.

Tímto dnem pro mně skončilo špatné období. Dnes je to měsíc. Netvrdím, že jsem od té doby pořád v pohodě, ale prostě je mi dobře. O ničem nepochybuju, už se tolik nevztekám, snažím se být šmoulovi ta nejpohodovější holka vůbec...
Je mi lépe. =)

pozn.: šmoula - můj přítel. ne neříkám mu tak, ale bude to jeho blogová přezdívka.
O tomhle všem, co jsem prožívala a proč, prakticky nikdo neví. Ani nečekám, že to bude někdo číst, jen jsem se potřebovala někam svěřit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
,, Přišel jsem, viděl jsem, stačilo mi, odcházím!"